Jhelomská akademie byla jako každý rok touto dobou přeplněna doslova k prasknutí. Konal se totiž každoroční přijímací test. Při tomto testu měli mladí muži, někdy se objevila dokonce i mladá dívka, prokázat své kvality. Jen ti, kteří byli dostatečně pilní a talentovaní, se mohli stát členy akademie bojových umění. A že to byla obrovská čest, o tom nemůže být ani pochyb. Vždyť akademií prošla většina městských strážných a prakticky všichni osobní strážci císaře. Zdárné absolvování akademie zaručovalo absolventovi místo, kde si jen zamanul. Mnoho mladých bojovníků skončilo právě u městské stráže, další našli uplatnění u bohatých cechů a obchodníků jako vítaná ochranka a ti nejlepší se mohli těšit na místo u palácové stráže. Akademie každý rok přijímala na sto studentů. Zájemců však bylo víc jak tisíc. Nervozita tedy byla patrná. Každý se chtěl před instruktory předvést v tom nejlepším světle. Však veteráni mnoha bojů, kteří pracovali v akademii jako instruktoři, dobře za ta léta věděli, že není důležité, zda zájemce vládne pevně mečem, či trefí střed terče na třicet metrů. Důležité byli takové vlastnosti, jako odvaha, čest a ochota pomáhat. A podle toho také vybírali. Však šermovat se může naučit téměř každý, ale ryzímu charakteru naučit nejde. Celý týden trvá takový výběr do elitní akademie a mnoho zájemců odcházelo zklamáno. Někteří nadutci ani nechápali proč, vždyť přeci dokázali při souboji své soupeře znemožnit a ponížit. Ale tak se správný bojovník nechová. Ti mladíci se v budoucnu mohou stát skvělými šermíři. Nikdy se však nestanou skvělými muži. Výběr byl na konci týdne u konce a za branami akademie zůstalo sto šťastlivců. Výcvik mohl začít. A mnoho mladíků se již těšilo na cvičné souboje a na klání s jednotlivými zbraněmi. Nechápali úsměvy dalších členů akademie, kteří byli již ve vyšších ročnících. Celý výcvik trvá totiž pět let. Celých pět let, za které se z rozdováděných mladíků stanou praví muži se smyslem pro čest, ale také smrtící protivníci. Pojďme se tedy podívat, jak část výcviku v akademii vypadá. Naším průvodcem nechť je člověk z nejpovolanějších, mistr akademie, pán meče Vincent.
„Na druhý den ráno nastane pro sto mladíků velká změna. Kdo byl zvyklý si přispat, pro toho musely být následující události šokem. Z postelí je vyženou instruktoři ve čtyři hodiny ráno a po dvou hodinách práce v lese, kamenolomu, nebo na farmě jsou někteří doslova na padnutí. Přijde však vydatná snídaně. Kdo hodně pracuje, musí i hodně jíst. Jídlo je opravdu dobré. Pro některé mladíky to je to nejlepší jídlo co kdy okusili. Ovšem práce je spousty a tak se nováčci po snídani věnují další práci až do večerky s jedním dvouhodinovým oddechem odpoledne. Mohou jen tiše závidět starším kolegům, kteří vstávají po šesté hodině a trénují se zbraněmi nejrůznější dovednosti. Možná se ptáte, proč to všechno. Odpověď je nasnadě. Akademie je zadarmo a nějak si vydělávat musí. Ač mnozí absolventi z vděčnosti posílají příspěvky a tak je ve skutečnosti akademie opravdu bohatá. Tím nejdůležitějším důvodem však je to, že nováčci se celodenní prací zocelí jak po psychické tak po fyzické stránce. A to je pro bojovníka tuze důležité. Však nejen sílu takový bojovník potřebuje. Musí být také obratný a při práci v lese v těžkém terénu se mnoho nováčků naučí balancovat na vršku stromu, uvazujíce lano pro bezpečnější pokácení stromu. Už v prvním roce, který je celý zasvěcený manuálním pracím, dojde z přirozenému vytřídění studentů. Několik jich odejde, protože prostě nezvládne nápor na své tělo. A jiní jsou z těžkých manuálních prací přeřazováni spíše tam, kde se uplatní jejich obratnost. Ne každý může být silný jako býk. A tak se ze subtilnějších mladíků stávají nevědomky budoucí lučištníci a z těch nejlepších snad i mistři šermíři. Vždyť pro lučištníka je obratnost a šikovnost mnohem důležitější než hrubá síla a i pro šermíře s kordy či rapíry je obratnost velice důležitá. Nezabíjí protivníka silou úderu, ale raději vedou dobře mířenou ránu na srdce. Rychlou a přesnou. Proto jest obratnost v boji pro ně velice důležitá a umožňuje jim vyniknout třeba i s dýkou. Avšak ani bojovníci se sekyrami, či meči nemohou být nemotorové. To je jasné každému dítěti. Proto je dohlíženo na to, aby si vždy každý zkusil všechny práce a své tělo tak mnohému přiučil. Po roce tvrdé dřiny a zocelování mladíků vždy přijde to, na co se všichni nesmírně těší. Tedy aspoň si to myslí, když jim je oznámen konec prací v lomu a v lese. To je spojeno s příchodem dalších nováčků. Ještě na jednu důležitou věc jsem málem zapomněl. V prvním roce se učí také velkému sebeovládání. Však jako strážní nesmí být popudliví. Však kdo překročí zákon, s tím jednají nemilosrdně. Ale teď již k náplni druhého roku studia. Každý by si myslel, že teď dostanou naši žáci zbraně a dají se do tréninku boje. Ne není tomu tak. Správný bojovník totiž nevládne jen svou zbraní, ale vyniká také ve znalosti anatomie a to nejen lidské. Vždy se vyplatí vědět, kde má soupeř slabé místo a kam je tedy nejlepší vést úder. A tak místo zbraní dostanou učebnice a zasednou do lavic, aby se zdokonalili. A nejen to. Ti, kteří se rozhodnou bojovat zbraní nablízko, ale i ti, kteří budou používat vrhací či střelné zbraně, se také musí naučit dokonale znát svou zbraň. Však to, že dokáží se svou zbraní mistrně zacházet je také dáno tím, že ji dokonale znají. Ví, který úder je pro kterou zbraň nejvhodnější a to z nich dělá víc než nebezpečné protivníky. Lučištníci jsou na tom trochu jinak. Studiu anatomie se musí věnovat také, však vlastnosti jejich střelných zbraní pro ně nejsou až tolik důležité. Mnohem podstatnější je pro ně naučit se klidu a soustředění před výstřelem. K tomu jim pomáhá několik mágů z Moonglow, kteří ovládají dokonale umění meditace. Klidná mysl a jasná hlava již mnoho šípů dovedla k jejich cíli. Však jen teoretické znalosti ještě z nikoho bojovníka neudělaly a tak se na začátku třetího roku v akademii všichni dočkají. Začíná trénink se zbraněmi. Většina studentů začíná v tréninku na figurínách. Tam se naučí základní vedení úderů. Pochopitelně, že pod dohledem svých učitelů. Však takový trénink jim, krom základního ovládání zbraně, mnoho nedá. A tak brzy začnou cvičit ve dvojicích mezi sebou. Mistři vždy vyberou vhodné dvojice a jsou jim nápomocni v jejich cvičeních. Samozřejmě studentům vše názorně předvedou a procvičí s nimi to co jim ukázali. Je nádhera sledovat, jak se z desítek mladých mužů stávají dokonalí vojáci. Tento trénink, kdy se muži zdokonalí v ovládání svých zbraní, trvá asi rok a půl. Za tu dobu získají perfektní cit pro zbraň a naučí se také mnohé z taktiky. Ta je také pro bojovníky tuze důležitá. Umět předvídat pohyb protivníka a reagovat na něj. Umět se vyhýbat smrtelným ranám. To vše může člověka zachránit. Lučištníci trénují ze začátku také na terčích, však již brzy se stanou těmi, kteří obstarávají pro akademii zvěřinu. Trénink v terénu jim dá mnohem víc, než střelba na terč. Ač se pořádají pravidelné turnaje ve střelbě, kde žáci měří svůj pokrok, nejraději jsou lučištníci v přírodě. I oni studují taktiky, aby odhadli, kam se jejich cíl pohne. Však pro ně není taktika tak důležitá, jelikož nemusí uhýbat ranám soupeře. Poslední rok a půl studia jest pro všechny tím nejoblíbenějším. Studenti totiž vyráží se svými učiteli na lovy a pomáhají udržovat pořádek v císařství. Však již jsou z nich téměř mistři v ovládání zbraní. Však bojové zkušenosti naberou až v posledním roce a půl při střetech se skřety a jinou havětí. Občas se taková skupina střetne i s drowy a to je potom boj lítý. Několik studentů zaplatí zpravidla krutou daň za tuto poslední část výuky. Však to je život a Om je jistě přijme jako pravé muže. Po pěti letech jsou naši studenti vyřazeni ze studia a rozejdou se za svou prací. Však jsou z nich praví mistři boje a nikdy nezapomenou na to, kdo je tomuto umění naučil a tak se stane, že někteří se třeba po deseti letech vrátí se spoustou zkušeností, aby ty předali jako učitelé v akademii. Již nevím, co víc bych mohl říct a tak bude nejlepší neříkat nic. Až potkáte strážného ve městě, vzpomeňte si na naši akademii.“
Pán meče, mistr Vincent.