Při cestách dál na sever můžete narazit na vesnice, které se velmi liší od těch při jižních cestách. Bývají opevněné, někdy pouhou palisádou, jindy zdí z kamene. Jedno však mívají společné – je to slovo, které budí hrůzu ve všech chýších, domech, strážních věžích i sklepech. To slovo je drow.
Neexistuje přesný překlad. Drow je obávaný ve všech zemích bez rozdílu. Je to bojovník stínů, o kterém koluje mnoho legend – tu více, tu méně založených na pravdě. Jedna z nich mluví i o městě hluboko pod zemí. To město je vytesáno z nádherného bílého kamene bezpočtem otroků, kteří už nikdy nespatří světlo světa.
Drow je bojovník. Je jedno, zda bojuje proti přízrakům v podzemí, v ulicích Windu proti svým bližním nebo na povrchu proti zástupům orků, lidským rytířům, elfským hraničářům nebo trpasličím berserkerům.
Každý mladý drow podstupuje rituál, který určí jeho budoucí kroky. Ať už to budou kroky v okovaných botách a ostrou čepelí v ruce, nebo magické róbě poseté okultními znaky, či snad kněžské sutaně – první, co ho na jeho pouti čeká, jsou zkoušky víry, síly a přežití. Ti slabší umřou, ti nejsilnější mohou stoupat výš a výš hierarchií drowů.
V komunitě drowů hraje podstatný vliv krom víry také respekt a hrdost. Každý bojovník se snaží získat si mezi ostatními respekt množstvím vyhraných bitev, ale je příliš hrdý na to, aby zabíjel bezbranné obchodníky, řemeslníky nebo ženy a děti. Pouze v případě, že si takovou oběť žádají bohové, jsou vysláni lovci.
Pokud by však sám válečník zabil bezbranného, ztratil by rázem respekt a úctu u ostatních a musel by smít svou potupu v krvi některého z předních imperiálních rytířů při čestném souboji, jak tomu už dříve v mnoha doložených případech bylo.
Ač žijí převážně v podzemí, jsou statní, silní, obratní. Jejich tmavou kůži zdobí množství jizev či tetování. Obličej je často skryt pod záplavou zpravidla bílých či stříbřitých vlasů, volně padajících na ramena či různé splétaných.
Drowové pohrdají ostatními rasami. Říká se, že jsou vzdálenými příbuznými elfů. Těžko říct, co je na tom pravdy. Jedno je však jisté, jako že je slunce nad námi. Mezi těmito dvěma rasami panuje nesmiřitelný boj. Tak, jak jsou elfové plni lásky, pochopení, moudrosti a úcty k životu, tak jsou Temní plni nenávisti, opovržení a touhy sloužit svým tisíckrát prokletým bohům.
Mnoho válek bylo vedeno i v podzemí proti trpaslíkům. Nicméně trpaslíci milují zlato a drowové potřebují zbraně a zbroje. Mnoho krve bylo prolito na obou stranách, ale takřka vždy to bylo účelové. Ať už šlo o nové prostory, podzemní chodby, zapomenuté poklady či akt pomsty, dalo se najít nějaké to zlato tady a nějaká ta čerstvě ukovaná zbroj támhle. V posledních letech se dle zpráv mimických historiků udržuje křehké příměří sem tam okořeněné ozbrojenou potyčkou v potemnělých tunelech či horských stezkách.
Vztah k lidem je plný opovržení s vědomím, že ač je Wind v podzemí, jsou jeho obyvatelé nadřazená rasa všem ostatním. Ačkoli je obchod s drowy postaven v císařství mimo zákon, vždy se v císařských městech najde někdo, kdo za hrst drahých kamenů nebo zlatých micní sežene nějakou tu maličkost, o kterou je ve Windu nouze. Na druhou stranu mnoho imperiálních rytířů se vydalo s modlitbou k Omovi na cestu, odkud byl návrat vždy pouze pro jednu ze dvou stran ve snaze ochránit lid před útoky z podzemí.
Pokud tedy uzvednete zbraň, umíte číst magické runy či víte, jak napnout tětivu a nasadit šíp, dám vám jednu dobrou radu – v noci, kdy měsíc se zcela ponoří do temné oblohy a jen hvězdy zdobí noční oblohu jako malé perličky na černém sametu, nejezděte sami do temných lesů, po opuštěných cestách či starých obchodních stezkách. Mohli byste se stát součástí rituálního lovu. Potkáte-li temnou jízdu, jsou jen dvě možnosti. Skončíte v podzemních dolech jako otroci, nebo se vaše duše setká s bohem, v kterého věříte.