Bylo brzo ráno, když se v hospodě U Nakousnuté Kočky v Minocu, z ničeho nic rozrazily dveře. Ve dveřích stála malá postava, která zhluboka oddychovala a celá se třásla.
Hospodský odložil dřeveny korbel, který pravě čistil na pult a pozorně se na postavu zahleděl. Chvilku mu trvalo, než pod vrstvou špíny poznal mladého Gorna z Cove.
„Co se ti u všech rohatych stalo?“
Nevěřícně kroutil hlavou hospodský, když obcházel pult k chlapci. Mladík mluvil tak rychle, ze mu nebylo rozumět. Hospodský mladíka zvednutou rukou přerušil.
„Nejdříve se z hluboka nadechni a trochu se uklidni.“
Chlapec udělal co mu hospodský řekl a trochu se uklidnil. Roztřeseným hlasem začal vyprávět.
„Všichni jsou mrtví. Celá naše vesnice je spálená a moji rodiče …“
Chlapec se odmlčel a z očí mu začaly téct slzy.
„Přišla k nám do vesnice velká spousta lidí v brnění. Jako by je doprovazela zvláštní mlha a tak jsem neviděl, kolik jich bylo. Možna to nebyly ani lidé. Nikdo z nich nemluvil a jen zabíjeli všechno živě. Dokonce i krávy a koně. Prostě všechno. Půda, jakoby pod jejich nohama umírala.“
Náhle mladík začal silně kašlat.
„Donesou ti trochu vody.“
Řekl hospodský a rychlou chůzi zamířil zpátky za pult. Když byl v půlce cesty, kašel mladíka náhle ustal a ozvala se rána, jako by spadl pytel s moukou na zem. Hospodský se rychle otočil na Gorna a zjistil, ze leží nehybně na zemi a z úst mu teče krev.
„U Grimnira. Musím to všem říct a poslat zprávu do Britu!“
Hospodský přeskočil nehybně tělo chlapce a utíkal do strážnice.