„Slyšte, slyšte lide Auretanský! Dnes, město pod jménem Cove, bylo napadeno nemrtvou armádou! Ač se i několik dobrodruhů do obrany zapojilo, město padlo a pouze jediný přežil aby vypověděl o věcech které viděl! Kam se vydá armáda nemrtvích a démonů příště!? Kde bude prolita krev nevinných !? To ukáže čas.“
Archives for Březen 2018
Začátek konce II.
Bylo brzo ráno, když se v hospodě U Nakousnuté Kočky v Minocu, z ničeho nic rozrazily dveře. Ve dveřích stála malá postava, která zhluboka oddychovala a celá se třásla.
Hospodský odložil dřeveny korbel, který pravě čistil na pult a pozorně se na postavu zahleděl. Chvilku mu trvalo, než pod vrstvou špíny poznal mladého Gorna z Cove.
„Co se ti u všech rohatych stalo?“
Nevěřícně kroutil hlavou hospodský, když obcházel pult k chlapci. Mladík mluvil tak rychle, ze mu nebylo rozumět. Hospodský mladíka zvednutou rukou přerušil.
„Nejdříve se z hluboka nadechni a trochu se uklidni.“
Chlapec udělal co mu hospodský řekl a trochu se uklidnil. Roztřeseným hlasem začal vyprávět.
„Všichni jsou mrtví. Celá naše vesnice je spálená a moji rodiče …“
Chlapec se odmlčel a z očí mu začaly téct slzy.
„Přišla k nám do vesnice velká spousta lidí v brnění. Jako by je doprovazela zvláštní mlha a tak jsem neviděl, kolik jich bylo. Možna to nebyly ani lidé. Nikdo z nich nemluvil a jen zabíjeli všechno živě. Dokonce i krávy a koně. Prostě všechno. Půda, jakoby pod jejich nohama umírala.“
Náhle mladík začal silně kašlat.
„Donesou ti trochu vody.“
Řekl hospodský a rychlou chůzi zamířil zpátky za pult. Když byl v půlce cesty, kašel mladíka náhle ustal a ozvala se rána, jako by spadl pytel s moukou na zem. Hospodský se rychle otočil na Gorna a zjistil, ze leží nehybně na zemi a z úst mu teče krev.
„U Grimnira. Musím to všem říct a poslat zprávu do Britu!“
Hospodský přeskočil nehybně tělo chlapce a utíkal do strážnice.
Začátek konce I.
Starosta si utřel ustá od jehněčí kýty a letmo pohlédl na lovce, který klečel vedle prohýbajícího se stolu s jídlem.
„Tak mluv! Myslíš že na tebe mám celý den?“
Lovec začal zhluboka dýchat a v očích se mu mísil strach a šílenství.
„Můj pane. Vydal jsem se na lov jako každý den. Nikde jsem nemohl ale najít jedinou stopu zajíce, či srny. Při hledání zvěře jsme se dostal, až k nedaleké pevnosti. Tam, co mé oči spatřily bylo strašlivé“.
„Můj pane! Viděl jsem armádu! Armádu mrtvích a démonů! Nikdy jsem nic takového neviděl. Bylo jich snad tisíce! Nebude trvat dlouho a dorazí až sem!“
Starosta si pohledem změřil lovce.
„Dobrá, dobrá. Okamžitě pošlu posla, aby zpravil císaře o konci světa.“ v hlase neskrýval výsměch a pohrdání.
„Odveďte toho blázna!“
Mávl rukou na stráže a znovu se pustil do jídla.