Starosta si utřel ustá od jehněčí kýty a letmo pohlédl na lovce, který klečel vedle prohýbajícího se stolu s jídlem.

„Tak mluv! Myslíš že na tebe mám celý den?“

Lovec začal zhluboka dýchat a v očích se mu mísil strach a šílenství.

„Můj pane. Vydal jsem se na lov jako každý den. Nikde jsem nemohl ale najít jedinou stopu zajíce, či srny. Při hledání zvěře jsme se dostal, až k nedaleké pevnosti. Tam, co mé oči spatřily bylo strašlivé“.

„Můj pane! Viděl jsem armádu! Armádu mrtvích a démonů! Nikdy jsem nic takového neviděl. Bylo jich snad tisíce! Nebude trvat dlouho a dorazí až sem!“

Starosta si pohledem změřil lovce.

„Dobrá, dobrá. Okamžitě pošlu posla, aby zpravil císaře o konci světa.“ v hlase neskrýval výsměch a pohrdání.

„Odveďte toho blázna!“

Mávl rukou na stráže a znovu se pustil do jídla.